Výhra Velké Ceny v mezinárodní soutěži kresleného humoru zvané Zlatý Súdok

Je to sice už cca tři čtvrtě roku, co jsem tuto Velkou Cenu vyhrál, nicméně mě napadlo, že bych článek, který jsem tenkrát psal pro interní magazín České unie karikaturistů, mohl nahrát i sem, na můj web :-) Takže si ho můžete přečíst níže :-)

30. ročník soutěže Zlatý súdok

Této tradiční soutěže pro tvůrce kresleného humoru jsem se za mé působení v České unii karikaturistů zúčastnil už asi dvakrát a letos jsem to zkusil potřetí. Jak se někdy říká… bylo to do třetice všeho dobrého, protože tentokrát jsem porotu zaujal.

Oznámení této výhry pro mě byla velmi nečekaná a milá zpráva, jelikož se jedná zatím
o nejcennější výhru, jakou v oblasti kresleného humoru mám. (Doteď to bylo 3. místo z Mezinárodní festivalu kresleného humoru v Mostu z roku 2023) Byl jsem nadšený i proto, že se mi nakonec celkem vyplatilo, jak jsem
na poště nechával 300 Kč, abych měl šanci, že soutěžní porota vůbec obdrží moje vtipy včas. Vše jsem kreslil a posílal
na poslední chvíli, jak je u mě, zejména teď se dvěma malými dětmi, standardem :-)
Laureát Velké ceny zvané Grand Prix vyhrává v této soutěži 500 euro a velkou zlatou plaketu Zlatého Súdku. Bohužel jsem však zjistil, že předání cen se koná v celkem vzdáleném Prešově a navíc 1. 4. 2024 na Velikonoční pondělí,
kdy už jsem samozřejmě měl naplánovaný jiný program s mojí rodinou. Napsal jsem tedy Fedorovi Vicovi, pořadateli soutěže, že se mu velmi děkuji za soutěž a hlavně za ocenění, ale že se bohužel budu muset omluvit z osobní účasti na předávání kvůli letos nešťastnému termínu. (Soutěž se pravidelně koná 1. dubna) Fedor, jako správný pořadatel soutěže mi odepsal takovým stylem, že mi nasadil brouka do hlavy, a já jsem měl na několik týdnů dilema, zda pojedu nebo ne… Ptal jsem se skoro všech… zeptal jsem se i mojí dcery, co si myslí o tom, kdybych na Velikonoce na jeden den odjel pryč a odpověděla mi něco jako: "Uí". Dceři je půl roku a bavit se s ním zatím moc nedá, nicméně jsou to letos její první Velikonoce a já u toho nechtěl chybět. Můj syn je zase ve věku, (2 a půl roku) kdy je poprvé schopen obstojně koledovat, i když slovní koledu musel z důvodu aktuální slovní zásoby omezit na "Koko mňam mňam dej".

Moje dilema jsem rozsekl opravdu až v neděli před Velikonočním pondělím. Nesehnal jsem ani nikoho, s kým bych mohl jet autem na otočku. S malými dětmi bohužel nemám tolik spánku, abych byl schopný odřídit nějakých 16 hodin téměř v kuse. Jak jsem od Fedora zjistil, bohužel letos nebyl mezi oceněnými ani NIKDO z ČR, kromě mě. Takže jsem ani neměl komu napsat kvůli spolucestě.. Rozhodl jsem se tedy nakonec, že pojedu nočním vlakem z neděle na pondělí do Prešova a v noci zase nazpátek. V úterý ráno jsem totiž musel jít zase do práce (ZŠ v Mnichovicích).
K tomuto rozhodnutí mi dopomohla i cizí paní, vedle které jsem seděl v autobuse v Praze cestou na kreslení rychlokarikatur a i s ní jsem řešil můj aktuální rozpaky. Ujistila mě, ať určitě jedu, že ona takto cestuje velmi často
a že cestování s vlaky jedné konkrétní společnosti je vždy velmi pohodlné praktické.
Na cestu tam jsem si tedy koupil lůžkové kupé ve vlaku, což pro mě byla zcela nová zkušenost a musím říct,
že celkem pozitivní. Pokud máte malé děti, které vás občas v noci budí, vyspíte se potom velmi kvalitně i ve vlaku! :-)
V kupéčku jsem byl s panem Tomášem z Košic, se kterým jsme prohodili pár vět a v Košicích, ze kterých pocházel,
mi při příjezdu řekl pár informací, poté jsme se rozloučili a já se vydal vstříc mému jednodennímu dobrodružství :-)

Jelikož letos vyšlo vyhlášení Zlatého Súdku na svátek, bylo téměř vše zavřené, takže člověk nepotkal ani moc lidí, vyjma těch žebrajících pohybujících se zejména v okolí nádraží. Opuštěnou atmosféru celkem dobře podtrhovali krákající havrani na stromech nad cestou z nádraží do centra. Několik hodin jsem se jen tak sám procházel po městě, ve kterém jsem nikdy předtím nebyl. Občas jsem si připadal jak ta postava na mém výherním obrázku, díky kterému jsem tady byl. :-)

Prošel jsem si Košice i Prešov. Cca ve 13:00 hodin měla v Muzeu Rusínskej kultury probíhat jakási beseda přítomných autorů a ve 14:00 mělo být vyhlášení. Byl jsem tam tedy nějak před jednou hodinou, pozdravil se s Fedorem, chvíli jsme si povídali a do toho za námi přispěchala paní, která nás hnala do výstavní místnosti. Přišel jsem tam a všude jsem viděl nějaké kamery a reportéry. Byly tam, tuším, snad 3 televize a všichni si na mě ukazovali se slovy "To je on, hlavní cena, Grand Prix!" :D Připadal jsem si jako nějaká televizní hvězda :-D Najednou jsem postupně mluvil do všech kamer, bez jakékoliv přípravy a vůbec jakéhokoliv předešlého varování a začal jsem si připadat spíše jako negramot. Venku se pak narazil sud se slovenským pivem Šariš a pán, co dostal čepování na starost si ode mě (když jsem Čech, tak přece musím být zkušený pivař po všech stránkách) nechal poradit, jak správně čepovat. Né, že bych to nějak uměl, ale spíše jsem to měl okoukané od mojí ženy, která to umí dobře :-) Bylo skvělé, že počasí vyšlo na tento den krásné, takže s točeným pivem v ruce bylo ještě krásněji :-) Na místě se začali hromadit lidé a mě zas oslovil nějaký další reportér, jestli bychom mohli natočit další rozhovor, šli jsme tedy do galerie před můj vítězný kreslený vtip a než jsme začali natáčet, už nás zase někdo hnal ven před budovu, protože už mělo začít oficiální vyhlášení. No… stejně
se nakonec ještě čekalo, ale za chvílí se opravdu začalo vyhlašovat. Nejdříve od méně významných cen, jako různá čestná uznání. Letos poprve chyběla Cena České unie karikaturistů, neboť se ČUK zrovna loni rozhodla, že soutěž přestane podporovat, když již několikrát tuto cenu nevyhrál člen ČUK. Tohle vše samozřejmě Fedor neopomenul před publikem zmínit a vysvětlit. Po jeho barvitém vysvětlování nakonec všechny přítomné pobavilo, že po tom všem tuto soutěž letos vyhrál člen ČUK :-) Po vyhlášení jsem byl velmi mile překvapen i tím, jak zdejší lidé měli zájem mi gratulovat a fotit se se mnou, taky jsem si s mnohými popovídal. Naštěstí jsem byl na Slovensku a tak jsem nemusel řešit jazykovou bariéru :-) Jen u polského kolegy, který vyhrál také jednu z cen, jsem při našem rozhovoru upřímně rozuměl jen něco.

Zničehonic se v publiku objevil i slovenský kolega z ČUKu Ivo Chadžiev, takže jsem si tam najednou nepřipadal tolik osamocený, neboť se trochu známe, i z akcí s kreslíři z časopisu Tapír :-) Nutno však říci, že i kdybych nepotkal Iva, mnoho lidí, které jsem vůbec neznal, se ke mně chovali velmi přátelsky, povídali si se mnou, dokonce se se mnou fotili! :-)
Na konec dne, když už jsme seděli v jedné hospodě a popíjeli pivo, přišlo nevyhnutelné fópá. Když jsem se začal pomalu se všemi loučit, nastala vhodná chvíle, kdy na mě Slováci vytáhli borovičku. Ač jsem celý den všem (dokonce
i do kamer) jasné říkal, že pivo si dám rád, ale tvrdý alkohol nepiju, přemlouvání jsem se nevyhnul. Na chvíli jsem
i zvažoval, že to tedy ochutnám, ale když jsem viděl tu lampu, ve které mi borovičku nesli, nechal jsem se s ní alespoň vyfotit a pak jsem pomalu utekl pryč. Tak nějak skončil můj den v Prešově.

Večer, když jsem už čekal na vlak, mi přišlo video, jak můj synek kouká na večerní zprávy na televizi JOJ, kde byla reportáž i právě o této akci a byl tam dokonce kus z rozhovoru se mnou, na což synek Kiliánek nadšeně reagoval.
To mi udělalo velkou radost, už jsem si připadal o něco míň jako nezodpovědný otec, který nechal děti a ženu na Velikonoce doma a byl jsem rád, že jsem jim mohl dopřát alespoň tento nevšední zážitek :-) Sám jsem se divil, jak
to bylo rychlé, že už večer stejného dne bylo v televizi o této soutěži. Druhý den následovala další reportáž na televizi RTVS.

Zpáteční vlak do Prahy bohužel už neměl volná lůžka a tak jsem byl odkázán k 8 hodinám sezení, kvůli zpoždění vlastně nějakým 9 a půl hodinám. Navíc jsem díky zdržení musel nechat rozplynout moji rezervu na sprchu
a převléknutí doma a místo toho jsem šel rovnou z nádraží v Mnichovicích do práce (do ZŠ Mnichovice…)

Nicméně nakonec jsem rád, že se Fedor nedal a že jsem tam jel, jen přece, kdo ví, jestli ještě někdy vyhraju nějakou mezinárodní soutěž a nasbíral jsem alespoň několik nových zkušeností a potkal mnoho milých lidí.